Reflektovaná inovace učitelské praxe jako efektivní prostředek zlepšování kvality výuky (nejen) na vysokých školách

Napsání tohoto článku bylo vedeno zájmem o vše, co se děje a mění ve výuce ve prospěch podpory efektivního vzdělávání (nejen) na vysokých školách, doprovázeným hlubokým teoretickým porozuměním pro didaktickou práci vyučujících s obsahem. Analýza obsahu a jeho transformací představuje nutné první východisko pro hledání co možno nejlepších učebních úloh, výukových postupů a metod. Článek prezentuje výsledky hloubkového šetření realizovaného ve výuce vybraných předmětů na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT v Praze s cílem odhalit dobře uplatnitelné aktivizační metody s kreativním přesahem a inspirovat ke sdílení znalostí mezi vyučujícími i ke zvyšování kvality výuky napříč obory. Spolu s výsledky hodnocení kvality realizovaných alterací z pohledu vyučujícího (vzešlých z reflexe „po akci“) jsou prezentovány také výsledky hodnocení celkové spokojenosti studentů se zařazením kreativních metod či technik a hodnocení pociťované „síly“ aktivizace studentů nebo podpory týmovosti. Za pomyslný vrchol výzkumných snah lze považovat předložená zjištění vyplývající z pokusu zhodnotit optimální prožitky studentů v souvislosti s cíleným rozvojem jejich oborové znalosti. Klíčové zjištění, že vysoká úroveň didaktické kvality výuky úzce souvisí s reálným výskytem „flow“ při plnění učebních úloh ve skupinách, se může stát impulsem k promýšlení i následné realizaci dalších hloubkových šetření především ze strany vyučujících otevřených pedagogickým inovacím s cílem blíže prozkoumat a vylepšit vlastní výuku.