Konceptualizace nemoci v uměleckém textu («Bílá nemoc» od Karla Čapka)

Příspěvek se zabývá konceptualizací pojmu nemoc v alegorickém dramatu Karla Čapka. Nemoc v tomto díle plní nejen narativní, ale i hlubší interpretační funkci jako symbol společenského rozkladu a morální krize. Podobně jako v tradičním jazykovém obrazu světa je nemoc pojímána jako antihodnota ke zdraví, která je spojovaná s negativně hodnocenými jevy, jako jsou smrt, stáří, rozklad, ošklivost ad. Dominantní metaforou je NEMOC JE VÁLKA, která je běžná nejen v češtině, ale i v dalších jazycích. Toto schéma zahrnuje další dílčí metafory NEMOC JE NEPŘÍTEL, LÉKAŘ JE BOJOVNÍK a UZDRAVENÍ JE VÍTĚZSTVÍ. V textu se objevují i další konceptualizace, například metafora NEMOC JE BOŽÍ TREST, která ukazuje bezmocnost člověka. Nemoc figuruje v díle rovněž jako zdrojová oblast metafory z oblasti politiky jako STÁT JE ŽIVÝ ORGANISMUS, VŮDCE JE LÉKAŘ a NEŽÁDOUCÍ SPOLEČENSKÉ JEVY JSOU NEMOCI.