Synsémantické prostředky textové koheze a koherence a jejich adekvátní kategoriální zařazení

Na soudržnosti textu se podílí řada gramatických slov, zejména ve funkci nositelů jeho formální spojitosti, textové koheze. K nim patří konjunkce (na úrovni větné a souvětné syntaxe), obdobně prostředky pronominálního typu (zájmena a zájmenná příslovce) s přesahem k vazbám vyšších celků nadsouvětných, dále prepozice (jako nástroj vnitrovětných vazeb), některé patrikule (jako signalizátory textových předělů či obecněji jako prostředky strukturace textu). Výrazy jednoslovné primární, sekundární a výrazy vícesložkové nebo víceslovné ve funkci výrazů sekundárních s sebou nesou i významnou pragmatickou charakteristiku, zejm. stylovou. Podílejí se tak na textové koherenci. Z funkčního hlediska je přínosné postihnout a označit jejich funkci konektorů, operátorů, relátorů, textových orientátorů apod. – spíše než tradičně chápanou příslušnost ke třídám slovních druhů. Pro formální klasifikaci se ovšem slovnědruhových kategorií stále užívá a pro lexikografické zpracování konektorů v širokém smyslu je takové zařazení dosud závazné. Text čerpá ze zkušeností s tvorbou lingvistických příruček obojího typu (Velká akademická gramatika spisovné češtiny, Akademický slovník současné češtiny) . Na konkrétních jazykových prostředcích ukazuje, jak může být stávající slovnědruhová klasifikace nejednoznačná, zavádějící nebo omezující. Současně se text snaží nabídnout cesty k precizaci funkčního popisu jazyka.